DALÅ Ã ÄŒLÃNKY AUTORA: DANIEL G. ANDÚJAR -IRIS DRESSLER
ZPŮSOBY TVORBY
Daniel G. Andújar -Iris Dressler
Umělec 1/2010 / cz en de
Iris Dressler: V jednom ze svých poslednÃch rozhovorů jste popsal, jak praxe velkých umÄ›leckých institucà odcizuje autora jeho dÃlu. Samotný umÄ›lec, který pÅ™ijede do galerie instalovat své práce, je poslán do luxusnÃho hotelu, zatÃmco armáda profesionálů se stará o to, aby jeho dÃlo bylo „správně“ prezentováno. Tou dobou jsou již kurátor a vzdÄ›lávacà a PR oddÄ›lenà dávno domluveni, jak bude umÄ›lcovo dÃlo zprostÅ™edkováno veÅ™ejnosti. Když tedy umÄ›lec nakonec pÅ™ijde na výstavu, své dÃlo nepoznává.
Daniel G. Andújar: Kulturnà průmysl opustil umÄ›leckou produkci i vytvářenà nových obsahů již pÅ™ed desÃtkami let. UmÄ›lci byli zatlaÄeni do pozadÃ, aby ustoupili nové elitÄ› kulturnÃch manažerů pořádajÃcÃch bienále ve věžÃch ze slonoviny, pojÃmajÃcÃch je jako mausolea.
V kulturnÃm průmyslu, který zamÄ›stnává stále vÃce a vÃce lidÃ, jsou umÄ›lci umÃstÄ›ni až na nejnižšÃm stupni ekonomické aktivity. Mnoho lidà se v naÅ¡em svÄ›tÄ› sluÅ¡nÄ› uživÃ, ale umÄ›lci „riskujà své životy“. Může tento systém umÄ›nà pÅ™ežÃt bez souÄasných umÄ›lců? Zdálo by se, že mnoho institucà bez nich pÅ™ežÃt může.
UmÄ›nÃ, stejnÄ› jako jakýkoli kulturnà proces, je pÅ™edevÅ¡Ãm procesem pÅ™edávánà a pÅ™enosu, nepÅ™etržitý, trvalý a nezbytný dialog. NesmÃme vÅ¡ak zapomÃnat, že umÄ›nà je také pÅ™ekraÄovánÃm pravidel, roztržkou, ironiÃ, parodiÃ, pÅ™ivlastňovánÃm si, zpronevěřovánÃm, konfrontacÃ, pátránÃm, objevovánÃm, tázánÃm se a konfliktem. UmÄ›nà může a musà hledat nová územà a rozvÃjet v nich nové myÅ¡lenky. A pokud neexistujÃ, musÃme se pokusit je vytvoÅ™it.
UmÄ›lecká praxe musà být promÄ›nÄ›na ve vzdor proti stále globalizovanÄ›jÅ¡Ãmu, hierarchizovanÄ›jÅ¡Ãmu, rozptýlenÄ›jÅ¡Ãmu a standardizovanÄ›jÅ¡Ãmu svÄ›tu. UmÄ›lecká praxe musà odhalit rozloženà moci a vytvoÅ™it mechanismy, které mohou zaruÄit jejà dlouhodobý vliv a rozÅ¡ÃÅ™it daný diskurz i za hranice svÄ›ta milovnÃků umÄ›nà a umÄ›leckých institucÃ.
I.D.: PÅ™ipomeneme-li váš pojem „do-it-together“ a vaÅ¡e aktivity spojené s freewarem a open-source softwarem, do jaké mÃry nabÃzejà (nebo dokonce vyžadujÃ) nové komunikaÄnà a informaÄnà technologie také nové způsoby umÄ›lecké práce?
D.G.A.: Slogan firmy Ikea „do-it-yourself“ byl od poloviny devadesátých let pÅ™ejÃmán mnoha umÄ›lci. Bohužel, nevybrali si ten správný.
Část mé práce využÃvá nÄ›kolik prvků, které vÃce Äi ménÄ› pÅ™Ãmo souvisejà s volnÄ› dostupným softwarem. TÃm, že od základu popÃrá práva intelektuálnÃho vlastnictvÃ, mi poskytuje Å¡anci na strukturálnà a konceptuálnà „pÅ™eprogramovánÓ spoleÄnosti na spoleÄnost lepÅ¡Ã.
Nové technologie postupnÄ› odstraňujà potÅ™ebu umÄ›leckého managementu, který fungoval jako prostÅ™ednÃk mezi umÄ›lci a tÄ›mi, kteřà ovládali umÄ›leckou produkci, distribuci a komercializaci. Tyto nové nástroje a prostÅ™edky jsou také pevnÄ› svázány s elementárnà promÄ›nou způsobu naÅ¡eho myÅ¡lenÃ, jednánà s druhými, spotÅ™eby, produkce a obchodu.
I.D.: VÅ¡echny vaÅ¡e umÄ›lecké projekty jsou založeny na spoleÄném výzkumu, který kriticky zkoumá nejrůznÄ›jšà jevy a jejich mediálnà obrazy. NavÃc fungujete i jako kurátor, vedete workshopy, pÃÅ¡ete Älánky, jste zapojený do protestnÃch aktivit, vydáváte magazÃny a publikujete webová fóra. Ve způsobu, jakým pracujete, vidÃm vÅ¡echny tyto různé, vzájemnÄ› propojené role. Chápete je jako oddÄ›lené, avÅ¡ak souvisejÃcà aspekty umÄ›lecké produkce založené na spolupráci a vedoucà k znovuzÃskánà svobodného prostoru pro akci.
D.G.A.: NerozliÅ¡uji mezi jednou Äinnostà a Äinnostà jinou. UmÄ›nà se nemůže omezovat na pouhé formulovánà velkých otázek o lidském a duchovnÃm, ani na pouhé pÅ™izpůsobenà se estetickým Äi tržnÃm požadavkům. Musà být zaujaté a zapojené do spoleÄenských a politických procesů.
Je tÅ™eba znovu definovat úlohu umÄ›lce ve spoleÄnosti. Nesnažà se snad profesionálové jiných oborů — pedagogové, žurnalisté Äi vÄ›dci — pÅ™ehodnotit svá spoleÄenská postavenÃ, postupnÄ› se pÅ™izpůsobit zmÄ›nám a najÃt nové mÃsto ve spoleÄnosti? Klasické pojetà umÄ›lce by mÄ›lo být pÅ™irozenÄ› zaměřené na procesy, podobnÄ› jako u analytiků a kritiků. UmÄ›lci musejà nabÃzet alternativnà Äinnosti, otevÅ™ená pole pro konfrontaci a kritiku.
I.D.: Jak chápete rozdÃly a souvislosti mezi mÄ›stem, internetem, muzeem a „starými médii“?
D.G.A.: Základnà sférou, ve které já jako umÄ›lec pracuji, je veÅ™ejný prostor. MusÃme se mÃt na pozoru pÅ™ed pokusy omezit užÃvánà a požitek z tÄ›chto volných prostor. MÄ›sto je referenÄnÃm bodem veÅ™ejného prostoru takového, jak jsme jej znali až donedávna. Internet jako veÅ™ejný prostor je také vymezen sociálnÃmi vztahy, rozloženÃm moci a systémem vyjednávánà docela podobným prostoru mÄ›sta.
Oproti tomu prostory, které jsou vyhrazeny umÄ›lecké Äinnosti, jsou speciálnÄ› upraveny a jsou výsledkem historického vývoje. Jde o specifický, vymezený a chránÄ›ný prostor pro pÅ™esnÄ› formulovaný kulturnà proces. Jako umÄ›lci bychom se mÄ›li vÃce vÄ›novat jeho správÄ›, vývoji a promÄ›nám, nebo bychom ho mÄ›li zavrhnout jednou provždy. V druhém pÅ™ÃpadÄ› zůstane jeho funkce omezená a podÅ™Ãzená odvÄ›tvà služeb a zábavnÃho průmyslu.
Co se týká médiÃ, tradiÄnà média (tisk, rádio, televize) jsou základnÃm pilÃÅ™em systému, který se už nÄ›jaký Äas hroutÃ. JednosmÄ›rný, uzavÅ™ený, pevnÄ› stanovený diskurz, který nenabÃzà možnost odpovÄ›dÃ, spolupráce Äi kolektivnÃho managementu, nenà již dále pÅ™ijÃmán.
I.D.: JednÃm východiskem pro projekt Postcapital byla diskuse, kterou jste vedl s kubánským spisovatelem Ivánem de la Nuez o tom, jaké to je být narozen zhruba ve stejnou dobu (v polovinÄ› 60. let), ale v docela jiných pomÄ›rech: vy na kapitalistickém západÄ› a on na komunistickém jihu. Když v roce 2006 Postcapital otevÅ™el, jako spolupráce vás, de la Nueze a kubánského umÄ›lce Carlose Garacoiy, velmi zdůrazňoval protiklad „pravice“ a „levice“. Divák se musel rozhodnout, zda vstoupà na výstavu zprava nebo zleva, nemohl nikdy vstoupit pÅ™Ãmo (stÅ™ednà cestou).
D.G.A.: Ta diskuse byla zaměřena na otázku specifického kontextu. Nemůžete si vybrat, kde se narodÃte, obvykle ani to, kde chcete žÃt. NÄ›které faktory závisà na náhodÄ›. Jiné závisà pÅ™Ãmo na sociálnÃch, kulturnÃch, politických a ekonomických podmÃnkách. Na zaÄátku projektu stál dialog, který prezentoval osobnà situaci jedince jako soubor dvojznaÄnostÃ, protimluvů, potvrzovánà a popÃránÃ. Z tohoto pojetà jsme pak pÅ™ijali jisté strategie, když jsme se rozhodovali o prostoru, směřovánà a interpretaci projektu. Prostorové uspořádánà pÅ™inutilo návÅ¡tÄ›vnÃky, aby uÄinili rozhodnutÃ, které pak ovlivnilo konkrétnà Ätenà celého projektu. Hráli jsme si s velmi jednoduchými metaforami pravé a levé strany, smÄ›rů, tras a barev spojených s politickými pÅ™edstavami. Výsledkem bylo, že individuálnà rozhodnutÃ, náhoda, Å¡tÄ›stà Äi shoda okolnostà determinovala interpretaci celého projektu — stejnÄ› jako v životÄ› samotném.
I.D.: ÄŒasto se setkáváme s dotazem, proÄ nenà archiv Postcapitalu dostupný na internetu. Z mého pohledu nejde o zveÅ™ejnÄ›nà otevÅ™ené online databáze, ale spÃÅ¡e o komplexnà problém interpretace a chápánà informacà v dobÄ› internetu. Konfrontace vašà prostorové (a prostorovÄ› zakusitelné) interpretace s archivem, který je také výsledkem rozhodnutà a výbÄ›ru, je zásadnÃ. A jedna Äást nemůže existovat bez druhé.
D.G.A.: V dneÅ¡nà informaÄnà spoleÄnosti je základnÃm zdrojem znalost. Vůle využÃvat znalosti k tomu, abychom zÃskali dalÅ¡Ã, by pak mÄ›la být zakotvena ve zvýšeném úsilà o jejich systematizaci a organizaci, což ovÅ¡em vyžaduje celoživotnà vzdÄ›lávánÃ. To byla hlavnà zmÄ›na vedle pouhých formálnÃch otázek týkajÃcÃch se médiÃ.
V krátkém Äasovém úseku jsme pokroÄili od navÅ¡tÄ›vovánà muzeÃ, knihoven Äi archivů k životu uvnitř archivu. VÄ›dci nám Å™ÃkajÃ, že kapacita lidské pamÄ›ti je omezená. Jak tedy zpracujeme to obrovské množstvà dokumentů, informacÃ, obrazů a dalÅ¡Ãho? MusÃme vyvinout mechanismy, které nám umožnà pÅ™etvoÅ™it tento ruÅ¡ivý zmatek ve specifickou znalost, abychom byli schopni zdokonalovat každý jednotlivý odstÃn vlastnà osobnosti. A musÃme tak Äinit kolektivnÄ›, napÅ™ÃÄ disciplÃnami a obory, a samozÅ™ejmÄ› zaÄÃt vzdÄ›lávánÃm. Navrhuji stvoÅ™it opravdový kulturnà a kultivovaný archiv, osvojit si schopnost uÄit se ze souvislostà mezi množstvÃm voleb — život uvnitÅ™ archivu ve spoleÄnosti, která stavà na vÄ›dÄ›nÃ, poskytuje možnosti a požaduje, abychom se stále znovu rozhodovali, uÄili se bez omezenÃ, cenili si nových možnostà a Äelili mnoha výzvám a problémům. SpoleÄnost vÄ›dÄ›nÃ, která nenà obeznámena s rozliÅ¡ovánÃm žánrů, spoleÄnost, která zpochybňuje staré klasifikace, kontrolnà systémy, hierarchie, zákonitosti a hodnoty.
It‘s everybody‘s business, http://www.youtube.com/watch?v=5Ae6TZba4ag
â–µ [7]